Pozn.: mnou tučně zvýrazněné části textu následujících ukázek jsou nejpodstatnějším výtahem. Doporučuji přečíst celé kapitoly.
Kapt. 28
Udrakova slavnost. Ježíš hovoří o jednotě všeho živého.
28 Benares je svaté město Indů. Ježíš bydlí u Udraky a učí lid.
2 Na počest svého hosta pořádá Udraka slavnost, jsou pozváni mnozí učenci Písma a také vysocí hinduističtí kněží.
3 Ježíš hovoří: „Je mi ctí, že smím podat zprávu o Velkém bratrství.
4 Bůh Univerza je velkou jednotou – přesto více než jednotou. Vše, co je, je Bůh a vše, co je, je Jedno.
5 Skrze Jeho Odema je celý život jednotou. Kdo se úmyslně dotkne byť i jednoho vlákna živé bytosti, vysílá vlnění ze středu až na kraj života.
6 Kdo svou nohou rozšlápne nejmenšího červa – otřese Božím trůnem a meč božské spravedlnosti se bude třást ve své pochvě.
7 Ptáci zpívají plni radosti své písně a lidé se přidávají k jejich melodii.
8 Včely budují své plástve, mravenci své hrady, pavouci tkají své sítě a květiny darují svou sladkou vůni, aby se z nich mohli ostatní posilnit.
9 Člověk a zvíře, hmyz a červ jsou jiskry Boží vtělené do tělesné formy. Jak se tu člověk odvažuje zabíjet?
10 Taková krutost kazí svět a až se jednou člověk naučí, že si sám ubližuje, když znesvěcuje život, pak už žádné Boží bytosti nezkřiví ani vlas, nikdy už nebude chtít zabíjet.“
11 Jeden zákonník se ptá mistra: „Řekněte nám, mladý muži, kdo je ten Bůh, o kterém mluvíte? Kdo jsou jeho kněží, kde jsou jeho chrámy a svatostánky?“
12 Ježíš říká: „Boha, o kterém hlásám, najdete v celém Univerzu. Nikdo ho nemůže zavřít za zdi. Nikdy se nedá hranicemi jakéhokoliv druhu držet na ohrazeném místě.
13 Všichni se modlí k jednomu Bohu, každý Ho ovšem vidí jinak v postavě a formě.“
14 Tento jeden Bůh je moudrost, síla vůle a láska.
15 Ne každý člověk pozná ve stvořiteli všechny tyto aspekty. Někdo Ho vidí jako Boha moci, druhý jako Boha moudrosti a někdo třetí jako Boha lásky.
16 Bůh je ideál lidí. A jak se vyvíjí obraz ideálu lidstva, tak se rozvíjí jeho Bůh. Bůh dneška je jiný než Bůh zítřka.
17 Národy této země vidí Boha z nejrůznorodějších aspektů. Proto se zdá být stále jiný.
18 Jednotlivec pochopí jen část božství a tato část je pro něho celým Bohem. A každý národ pozná jen část božství a tomuto dá jméno.
19 Vy bráhmáni Ho nazýváte Bráhma, v Egyptě se jmenuje Thot. V Řecku ho nazývají Zeus, Židé ho nazývají Jehova. Všude je přesto bezkořenným kořenem a bezpříčinnou příčinou, ze které pochází všechno ostatní.
20 Když se člověk začne svého stvořitele bát a v otci už nevidí přítele, nýbrž nepřítele – pak ustanoví muže v ornátech a nazve je kněžími.
21 Tito se musí za něho modlit, aby uchlácholili hněv nepřítele. Pokud toto nestačí, kupuje si Boží přízeň obětní smrtí zvířat.
22 Pokud vidí Boha jako Otce a je s ním jedno, pak nepotřebuje žádného kněze, žádného prostředníka, který se za něho modlí.
23 Pak jde přímočaře k němu a říká: Můj Bože-Otče! Pak svou ruku položí do ruky Boží a vše je dobré.
24 To je pravý Bůh. Vy všichni jste přece kněží – každý sám pro sebe. Takový bůh nechce žádný obětní oltář ani žádnou krev.
25 V připravenosti k oběti odevzdej každý člověk svůj život všezahrnujícímu velkému životu. To je pravá bohoslužba.“
26 Když Ježíš takto skončil, odstoupil stranou. Hosté jsou nanejvýš udiveni, hádají se ovšem mezi sebou.
27 Mnozí říkají: „Inspiroval ho sám Bráhma,“ mnozí ho ovšem považují za blázna. Jiní se naproti tomu vyjadřují: „Je posedlý, neboť mluví tak, jak mluví démon.“
28 Ježíš ale od nich odchází. Mezi hosty byl venkovan, velká duše a hledač pravdy, kterého ta slova hluboce dojala. Ježíš s ním jde na venkov a bydlí v jeho domě.
Doporučuji přečíst celou knihu.
Pro inspiraci a posilu vybírám ukázky dalších mnou zvlášť oblíbených částí. Pro lepší přehlednost jsem si dovolil ukázky roztřídit podle jednotlivých témat...
VÝBĚR Z BUDDHISTICKÝCH PŘÍSLOVÍ MOUDROSTI
O PŘIBLÍŽENÍ BOHU A SLUŽBĚ BLIŽNÍMU
PRAVDA
Kapt. 10
Další lekce od Elihu
29 Snad je pravda skutečná, ovšem nikdo pravdu nezná zcela, dokud se sám nestane pravdou. V jedné knize stojí:
30 Pravda je jako kvas v rukou Božích. Mění všechen život, dokud se sám nestane pravdou. A až bude život pravdou, pak jí bude I člověk.
Kapt. 22
Rozhovory mezi Ježíšem a Lammasem.
22 Lammas Bramas, jeden z kněžského sboru chrámu Jagannath, je Ježíši velmi oddán.
2 Jednoho dne, když se oba zcela sami procházejí sem a tam chrámovou zahradou, se Lammas Bramas ptá svého přítele: “Můj mladý mistře, co je pravda?”
3 Ježíš mu odpoví: “Pravda je to jediné co se nikdy nemění.
4 Vše na světě lze rozdělit na pravdu a na omyl. Pravda je – omyl se zdá být.
5 Pravda – to je všechno. Je bezpříčinná, nicméně je příčinou všech věcí.
6 Omyl – to není nic, nicméně je formou projevu všeho.
7 Vše, co vznikne, také přestane. Co začíná, to musí také končit.
8 Všechny věci, které jsou viditelné, jsou jen formy projevu, jen tvar, a proto nic, a musí proto pominout.
9 Věci, které vidíme, jsou jen zrcadlové obrazy a my je vidíme, protože jsou ve vidielné oblasti lidského kmitání. Pokud se změní stav kmitání, věci zmizí.
10 Odem Boží – to je pravda, neboť On byl, On je a On vždy bude. Nikdy se nezmění a nikdy nepomine.”
Kapt. 57
Proslovy Ashbina, Apollla, Mahena a Filóna
14 Kde panuje světlo, neexistuje tajemství a slunce vynáší ukrytou pravdu na pořad dne. Kde je Bůh, neexistuje tajemství.
Kapt. 60
Ježíšův proslov v radě sedmi mudrců.
13 Pravdu ovšem pozemský člověk nemůže zabít. I když je vypovězena, vrátí se v plné moci. Podřídí si svět.
Kapt. 167
Ježíš před Pilátem …
19 (Ježíš hovoří:) Od lidí nemohu nic očekávat. Mým svědkem je Bůh na nebi. I mé působení a slova, která jsem řekl, dosvědčují pravdu.
20 Kdo mým slovům naslouchá, pozná pravdu a ve své duši za mnou stojí.“
21 Pilát je otřesen. „Co je pravda?“ ptá se a mistr říká:
22 „Pravda leží u Boha, věčně vědoucího. Svatý Odem je čistá pravda – neměnná a věčná.“
SEBE POZNÁNÍ
Kapt. 8
Lekce od Elihu
14 Kdybyste se mě ptaly, co máte učinit, řekl bych: “Poznej sám sebe!” A pokud byste se pak později znovu ptaly, dal bych vám opět odpověď: “Poznej sám sebe!”
15 Kdo dostatečně zná své pozemské já, ten zná iluze tohoto světa, ten zná věci, které pominou. Kdo zná dostatečně své vyšší já, ten zná Boha a věci, které nikdy nepominou.
16 Požehnaný je člověk, který si zcela osvojí lásku a čistotu. Zaplatil své výkupné a je osvobozen ode všech hrůz pozemského já.
JEDNOTA
Kapt. 28
Udrakova slavnost. Ježíš hovoří o jednotě všeho živého
3 Ježíš hovoří: „Je mi ctí, že smím podat zprávu o Velkém bratrství.
4 Bůh Univerza je velkou jednotou – přesto více než jednotou. Vše, co je, je Bůh a vše, co je, je Jedno.
5 Skrze Jeho Odema je celý život jednotou. Kdo se úmyslně dotkne byť i jednoho vlákna živé bytosti, vysílá vlnění ze středu až na kraj života.
6 Kdo svou nohou rozšlápne nejmenšího červa – otřese Božím trůnem a meč božské spravedlnosti se bude třást ve své pochvě.
Kapt. 59
Poslední tři postuláty. Požehnání.
15 Sjednocení Boha a člověka je nejvyšší projev tajemství života.
16 Až se bytostný obsah hmoty přemění v duševní energii a až bude bytostné jádro duše předáno zpět Bohu, pak se člověk stane Bohem a tvůrčí drama bude u konce. To je vše.“
17 Amen, řekne všech sedm mudrců.
Kapt. 82
Ježíš vyučuje u Sycharské studny.
….
16 Ježíš se obrátí k davu (k lidu Samaří) a říká: „Nebuďte překvapeni, že já, Žid, s vámi hovořím, neboť já jsem jedno s vámi a se všemi lidmi.
17 Působí ve mně Kristus, který byl, je a vždy bude – a Kristus je pro všechny.
18 Otec dává své požehnání a miluje jednoho stejně jako druhého.
19 Přišel jsem sem z pahorkatiny Judea. Nad oběma zeměmi září stejné hvězdy a na květiny svítí stejné slunce tady jako tam.
20 Otec není nespravedlivý a Židé, Řekové, Samařané – všichni jsou mu stejnou měrou milí.
21 Proč jen se lidé hádají, jako to dělají děti při hraní?
22 To, co lidi od sebe odděluje – to není nic víc než plevy. Dech lásky je odfoukne.“
23 Všichni se diví tomu, co slyší. Mnozí myslí, že přišel Kristus, který musí přijít. Po příhodě u studny jde mistr s davem do města, kde se svými učedníky zůstane několik dnů.
Kapt. 83
Ježíš v Sycharu. Uzdravení posedlého. Výzva k spolupráci.
…..
25 Správci (Samaří), který nyní přišel, Ježíš říká: „Spojeni zvítězíme v boji práva – rozdělení ale vede k pádu.“
26 Po těchto slovech vezme Ježíš správce za ruku. Dav je udiven, neboť z obou srdcí září světlo lásky.
Kapt. 84
Ježíš v synagoze v Samaří. Uzdravení umírajícího.
84 Ježíš a ti Jeho obrátí své kroky do Galileje. V Samaří se kolem Nazareťana tlačí dav a žádá ho, aby zůstal ve městě.
2 Ježíš jde k synagoze, otevře tam knihu a čte:
3 „Nechť jsou všechny národy světa požehnány v tobě a v tvém semeni.“
4 Pak zavře onu knihu a říká: „Tato slova pravil Pán našemu otci Abrahámovi. Izrael se stal požehnanou studnicí celého světa.
5 My jsme Abrahámovi synové. Ovšem z díla, které nám Bůh uložil, je provedena sotva jedna desetina.
6 Pán vyvolil náš národ, aby demonstroval jednotu mezi Bohem a člověkem.
7 Národ, který hluboko v srdci necítí své nejvnitřnější poslání jako pravdu, nemá žádnou budoucnost. Bůh je duch a moudrost, síla a láska v něm bydlí po všechny časy.
8 Tyto vlastnosti ještě dřímají v každém člověku – a rozvinou se v pravý čas. Pak bude dílo vykonáno. Tak teprve člověk pochopí, co skutečně je tato jednota.
ČISTÁ LÁSKA
Kapt. 7
Marie a Alžběta se svými dětmi v Soan. Elihuova úvodní řeč
21 Láska je záchrana tohoto světa a Ježíš, Syn Marie, je vyvolen, aby lidským Synům svým životem tuto lásku předvedl.
Kapt. 8
Lekce od Elihu
3 Požehnaní jsou ti, kteří mají čisté srdce, neboť milují, aniž by vyžadovali protilásku.
4 Nikdy by člověku neučinili něco, co by si nepřáli, aby bylo učiněno jim.
Kapt. 11
Pokračování lekcí od Elihu
11 Pokud ti někdo křivdí, pak mu dej nejčistší lásku a on zapomene být špatným, neboť čistá láska čistí srdce, která jsou milována, jakož i srdce, která milují.
Kapt. 17
Ježíšův rozhovor s rabínem z Nazareta.
17 Rabín Barachia ze synagogy podporuje Marii v náboženské výuce svého Syna.
2 Jednoho rána po bohoslužbě, kdy ještě seděli spolu plni myšlenek, se rabín ptá svého žáka: „Které je největší z přikázání?“
3 Ježíš přemýšlí a říká: „Myslím, že žádné není největší. Vidím stříbrné vlákno, které se vine skrze všechny příkazy. Drží je pohromadě a vytváří z nich jednotu.
4 Je to láska. Patří ke každému slovu deseti přikázání.
5 Když je člověk naplněn láskou, pak již velebí jen Boha, neboť Bůh je láska.
6 Když je člověk naplněn láskou, nemůže zabít, nemůže říkat křivé svědectví, nemůže žádat cizí majetek a nechce nic víc, než ctít Boha a člověka.
7 Když je člověk naplněn láskou, pak nepotřebuje žádná přikázání.“
Kapt. 30
Ježíšův konejšivý dopis matce při příležitosti smrti otce.
….
14 Tvým dílem budiž služba lásky – po lásce přece touží celý svět.
Kapt. 82
Ježíš vyučuje u Sycharské studny.
….
16 Ježíš se obrátí k davu (k lidu Samaří) a říká: „Nebuďte překvapeni, že já, Žid, s vámi hovořím, neboť já jsem jedno s vámi a se všemi lidmi.
17 Působí ve mně Kristus, který byl, je a vždy bude – a Kristus je pro všechny.
18 Otec dává své požehnání a miluje jednoho stejně jako druhého.
19 Přišel jsem sem z pahorkatiny Judea. Nad oběma zeměmi září stejné hvězdy a na květiny svítí stejné slunce tady jako tam.
20 Otec není nespravedlivý a Židé, Řekové, Samařané – všichni jsou mu stejnou měrou milí.
21 Proč jen se lidé hádají, jako to dělají děti při hraní?
22 To, co lidi od sebe odděluje – to není nic víc než plevy. Dech lásky je odfoukne.“
23 Všichni se diví tomu, co slyší. Mnozí myslí, že přišel Kristus, který musí přijít. Po příhodě u studny jde mistr s davem do města, kde se svými učedníky zůstane několik dnů.
ROVNOST
Kapt. 17
Ježíšův rozhovor s rabínem z Nazareta.
13 Večer sedí Ježíš a Marie pohromadě a hoch říká:
14 „Téměř věřím, že si rabín myslí, že je Bůh zaujatý, že jsou mu Židé milejší než cizí národy,
15 Bůh je přece spravedlivý, jak by mohl národu Židů dávat přednost před ostatními?
16 Nejsou Římané a Řekové právě tak dobře děti Boží jako Židé?
17 Přesto si Izrael kolem sebe postavil zeď a nevidí, co je na druhé straně.
18 Neví už, že tam také kvetou květy, že tam jsou stejná období setby a sklizně jako tady.
19 Bylo by dobré, kdybychom tuto zeď mohli prolomit a Židé by mohli vidět, že Bůh má mnoho dětí, které jsou právě tak požehnány jako oni.
20 Rád bych opustil svou vlast, abych se potkal s bratry, kteří bydlí v cizích zemích.“
Kapt. 24
Ježíšova kritika bráhmanství. Jeho vyhnání z chrámu.
(Ježíš ve svém mládí pobývá nějakou dobu v Indii. Na jeho žádost mu bráhmanští kněží vysvětlujÍ kastovnictví Indie. Po výkladu systému Ježíš nesouhlasí…)
14 Tu se mladík postaví a praví: „Když je tomu tak, učení kněží, pak Bráhma není Bohem práva a spravedlnosti, protože svou silnou rukou jednoho člověka vysoko vyzdvihuje, jiného hluboce ponižuje do prachu země.“
15 Pak už Ježíš nemluví ke kněžím, nýbrž vzhlédne vzhůru a říká:
16 „Můj Bože-Otče, Ty jsi byl, jsi a vždy budeš. Ve svých rukách vždy držíš váhu spravedlnosti.
17 Ve své nekonečné lásce jsi stvořil všechny lidi navzájem si rovné. Bílí, červení, žlutí jakož i černí lidé smějí hledět na Tvou tvář. Smějí říkat – můj Bože-Otče.
18 Ty stvořiteli všech lidských ras – velebím Tvé jméno.“
19 Bráhmovi kněží jsou pobouřeni Ježíšovými slovy. Chopí se ho a byli by mu sáhli na život. ...
Kapt. 82
Ježíš vyučuje u Sycharské studny.
….
16 Ježíš se obrátí k davu a říká: „Nebuďte překvapeni, že já, Žid, s vámi hovořím, neboť já jsem jedno s vámi a se všemi lidmi.
17 Působí ve mně Kristus, který byl, je a vždy bude – a Kristus je pro všechny.
18 Otec dává své požehnání a miluje jednoho stejně jako druhého.
19 Přišel jsem sem z pahorkatiny Judea. Nad oběma zeměmi září stejné hvězdy a na květiny svítí stejné slunce tady jako tam.
20 Otec není nespravedlivý a Židé, Řekové, Samařané – všichni jsou mu stejnou měrou milí.
21 Proč jen se lidé hádají, jako to dělají děti při hraní?
22 To, co lidi od sebe odděluje – to není nic víc než plevy. Dech lásky je odfoukne.“
23 Všichni se diví tomu, co slyší. Mnozí myslí, že přišel Kristus, který musí přijít. Po příhodě u studny jde mistr s davem do města, kde se svými učedníky zůstane několik dnů.
BRATRSTVÍ
Kapt. 17
Ježíšův rozhovor s rabínem z Nazareta.
20 Rád bych opustil svou vlast, abych se potkal s bratry, kteří bydlí v cizích zemích.“
Kapt. 26
Ježíš hovoří o oběti ohně a pravé oběti.
23 Lid je nadšen. Chtěl by mladíka uctívat jako Boha. Ježíš ale říká:
24 „Já jsem přece jen bratr, který přišel, aby ukázal cestu k Bohu. Nemáte uctívat člověka, nýbrž samotného Boha nejvyššího.“
Kapt. 31
Pokus o vraždu a útěk do Kapivastu.
31 Učení a působení Ježíše přináší do země nepokoj.
2 Lid je mu přítelem. Věří mu a následuje ho hustým zástupem.
3 Kněží a vládců se zmocní strach. Jejich srdce se chvějí, když padne jeho jméno.
4 Hlásá bratrství života. Požaduje stejné právo pro všechny. Říká, že obětní rituály jakož i kněží jsou zbyteční.
5 Základ bráhmanství se chvěje. Strhává masky modlám, učí, že porážení zvířat je hřích a svatostánky a oltáře jsou zapomenuty.
6 Kněžstvo přepadá strach, že by dav mohl dobýt jejich chrámy a zabít kněze, pokud by ten lidový buřič Ježíš nadále zůstával v zemi.
Kapt. 74
Ježíš vysvětluje své různé léčebné metody. Léčí v den sabatu.
23 Těm, kteří ho následují, říká: „Chce-li lidstvo opět najít svou pravou vlast, musí uznat bratrství života.
24 Kdo není přátelský a láskyplný ke každé formě života, jedno, zda je to člověk, zvíře, pták nebo jen malý červ, nemůže počítat s Boží požehnáníplnou milostí. Tak, jak my dáváme bratrovi, tak dá Bůh nám.“
Kapt. 81
Ježíš a samařská žena u Jákobovy studny.
…
4 Ke studni přijde žena ze Sycharu, aby naplnila svůj džbán. Ježíš jí prosí o doušek, neboť má žízeň.
5 Žena mu ovšem odpoví: „Já jsem Samařanka a vy jste Žid. Nevíte, že mezi námi existuje nepřátelství? Nemáme spolu nic do činění. Proč mne prosíte, abych vám podala džbán?“
6 Ježíš jí říká: „Židé a Samařané jsou přece děti jednoho a téhož Boha – Otce nás všech. Jsou si proto navzájem příbuzní.
7 Jsou to jen předsudky zrozené z nízkého rozumu, které pěstují nenávist a nepřátelství.
8 Ačkoliv jsem Žid, vážím si bratrství života. Samařany mám právě tak rád jako Řeky nebo Židy.
Kapt. 83
Ježíš v Sycharu. Uzdravení posedlého. Výzva k spolupráci.
…..
20 Přišel jsem, abych pomohl – ne abych překážel.
21 Existují lidé, kteří by chtěli na základech z pravdy, rovnosti, věrnosti a spravedlnosti vybudovat chrámovou stavbu rasy,
22 a pak existují takoví, kteří by tuto chrámovou stavbu ducha chtěli strhnout, aby přivedli bratra na žebráckou hůl.
23 V této hodině konfliktů je zapotřebí jednoty.
24 Aby se dosáhlo bratrství lidí, musí být překonány nenávist a závist, násilí a nesvornost mezi Židy, Samařany, Řeky a Egypťany.“
25 Správci (Samaří), který nyní přišel, Ježíš říká: „Spojeni zvítězíme v boji práva – rozdělení ale vede k pádu.“
26 Po těchto slovech vezme Ježíš správce za ruku. Dav je udiven, neboť z obou srdcí září světlo lásky.
VÝBĚR Z BUDDHISTICKÝCH PŘÍSLOVÍ MOUDROSTI
Kapt. 11
Pokračování lekcí od Elihu
11 Elihu opět učí a praví: „Kněží Indie se stali úplatnými a Bůh Bráhma byl v ulicích zapomenut. Právo lidu bylo zašlapáno v prach.
2 Přišel velký mistr a Buddha osvícení, který se rozloučil s bohatstvím, zlatem a poctami a v samotě nalezl klid své duše. Spočívalo na něm boží požehnání.
3 Kázal evangelium vyššího života a poučoval lidi, jak si mají vážit člověka.
4 Neučil žádné věty víry o bozích. Byly mu ovšem vlastní velké znalosti o lidech. Proto byla jeho vyznáním spravedlnost, pravdivost a láska.
5 Z přísloví moudrosti vyjímám některá:
6 „Nenávist je zlé slovo. Když tě nenávidí bližní, nevšímej si nenávisti. Když budeš dobré vůle, proměníš nenávist s lehkostí v lásku a odpuštění; odpuštění je tak velké a široké jako všechna nebesa.
7 Dobra je pro všechny dost. Dobrem máš překonat zlo. Dávej plnou náručí a závist se bude rdít studem. Pravdou narovnej křivé cesty, kterými chodí omyl, neboť omyl není nic jiného než znetvořená a zbloudilá pravda.
8 Když někdo špatně koná nebo špatně mluví, následuje ho bolest v patách tak jistě jako volant řidiče.
9 Kdo zvítězí nad svým já, je větší než hrdina, který na bitevním poli zabije tisíc mužů.
10 Ušlechtilý je jen ten člověk, který sám je tím, co od druhých považuje za samozřejmé.
11 Pokud ti někdo křivdí, pak mu dej nejčistší lásku a on zapomene být špatným, neboť čistá láska čistí srdce, která jsou milována, jakož i srdce, která milují.
12 Ve svatých knihách Indie jsou zaznamenána Buddhova slova moudrosti. Čtěte v nich, neboť jsou části svatého Odema.
13 Egypt je země tajných věcí.
14 V jeho chrámech, v jeho svatostáncích jsou ukryta a opatrována hluboká tajemnství dávných věků.
15 Ve všech dobách a ze všech zemí sem přicházejí mistři, aby se tu učili. Až z vašich Synů budou muži, bude i jejich čas studií ukončen v této zemi.
16 Nyní jsem toho řekl dost a zítra při prvních slunečních paprscích se uvidíme znova.“
MILOSRDENSTVÍ A SOUCIT
Kapt. 74
Ježíš vysvětluje své různé léčebné metody. Léčí v den sabatu.
….
19 Na kraji cesty leží pes. Je zraněný, kňučí a nemůže už chodit. Ježíš ho zdvihne a nese ho domů.
20 Nakape do rány balzám a zaváže ji. Stará se o něj tak, jako se pečuje o dítě.
21 Pak mistr vidí malého chlapce. Je hladový, ovšem když volá o chléb, lidé se od něho odvracejí.
22 Mistr ho ale vezme s sebou a dá mu, co potřebuje. Pak kolem malého položí svůj teplý plášť, jde a vyhledá pro něj domov.
23 Těm, kteří ho následují, říká: „Chce-li lidstvo opět najít svou pravou vlast, musí uznat bratrství života.
24 Kdo není přátelský a láskyplný ke každé formě života, jedno, zda je to člověk, zvíře, pták nebo jen malý červ, nemůže počítat s Boží požehnáníplnou milostí. Tak, jak my dáváme bratrovi, tak dá Bůh nám.“
Kapt. 51
Ježíš podstupuje čtvrtou zkoušku: „milosrdenství“.
(Ježíš dobrovolně v jeho 25. roce života podstupuje zkoušky v slunečním Chrámu v Heliopolis v Egyptě. Při čtvrté zkoušce Ježíš v sále zábavy přihlíží divokému řádění hostů. Bohatě oblečení a vesele naladění hosté obojího pohlaví rozpustile srkají z pohárů rozličných radostí a přitom tvrdě a bez soucitu přehlížejí a ustrkují různé potřebné lidi…)
……
15 Když nyní radostně naladění hosté dotírají na Ježíše, aby se připojil k zábavě, zvolá mladý mistr:
16 „Jak mohu být šťasten, když lidé strádají, a jak si můžete myslet, že se budu těšit z dobrých věcí, které dává život, zatímco hladovějí děti a zatímco lidé, kteří žijí v bahně a v hříchu, tu u vás marně hledají sympatii a lásku.
17 Nikdy a nikde nechci trpět takovou křivdu, neboť jsme přece všichni navzájem sbratřeni a jsme část velkého celku.
18 Jsem částí onoho muže, kterého jste bez srdce tiskli ke zdi,
19 částí oné ženy, která vás prosila o lásku a kterou jste zase krutě vystrčili do jejího hříšného života.
20 a částí onoho dítěte, které jste bez lásky vykázali na studený noční vítr.
21 Říkám vám, muži, co jste způsobili těmto mým bližním – to jste mně učinili.
22 Urazili jste mě tady ve vašich místnostech. Nechci u vás zůstat. Chci ven, abych našel ono dítě, onu ženu a onoho muže a pomáhal jim, dokud nevyprchá krev mého života.
23 Mou radostí má být pomoc těm, kteří hledají pomoc, občerstvit hladové, obléci nahé, přinést úlovu nemocným a přivolat povzbuzení těm, kteří jsou bez odvahy, bez lásky a smutní.
NENÁSILÍ
Kapt. 97
Pokračování kázání na hoře. Páté a šesté přikázání.
...
13 Pokud bys byl svému bratru něco dlužen a nemohl to vyrovnat, nebo pokud tento požaduje sumu větší, než mu přísluší – nediskutuj s ním.
14 Diskuse a odpor jsou původem všeho zla a hněv nezná milost ani rozum.
15 Říkám vám, mnohem lepší by bylo, kdybyste při koupi přijali ztrátu, než kdybyste nechali lidi soudit o právo a neprávo.
16 Zákon lidí zní: „Oko za oko, zub za zub.“ To znamená: Pokud ti bylo ukřivděno, braň se.
17 To ovšem není nikdy božským zákonem. Svatý Odem požaduje: nestav se na odpor, je-li ti ublíženo.
18 Pokud ti někdo násilně rve tvou sukni s těla, je přesto tvým bratrem. Neklaď odpor a získáš jeho srdce.
19 Nech mu sukni a přidej mu ještě něco. Postupně přeroste sám sebe a ty ho tím osvobodíš od jeho zlého pudu.
20 Pokud tě někdo prosí o pomoc – pomoz mu. Přeje-li si od tebe někdo půjčit – dej mu.
21 Uhodí-li tě někdo v hněvu, pak neuhoď zpátky.
22 Toho, kdo odmítá boj a nepožaduje své právo, nazývají lidé zbabělcem.
23 Já vám ovšem říkám, že ten, kdo je napaden a uhozen a neuhodí zpět, kdo je nenáviděn a mlčí, je mnohem větší než ten, kdo uhodí zpět a brání se.
24 Předkové říkali – milujte vaše přátele, nenáviďte vaše nepřátele. Já vám však říkám:
25 Odpusťte vašim nepřátelům. Žehnejte těm, kteří vás haní. Čiňte dobro těm, kteří vás nenávidí. Modlete se za bratra, který nohama šlape po vašem právu.
26 Víte přece, že jste dětmi onoho Boha, který své slunce nechá svítit na dobro i na zlo a s hukotem nechá déšť padat na křivdu a spravedlnost.
27 Kdo činí bližnímu to, co mu tento učinil, je otrokem. Otrocky následuje staré cesty, které vedou ke smrti.
28 Vy, kteří jste dětmi světla, musíte nyní převzít vedení.
29 Čiňte bližnímu to, co očekáváte od něho.
30 Činíte-li dobro jenom těm, kteří vám činí totéž, tak děláte to, co dělají všichni. Celníci to také dělají.
32 Zdravíte-li jen vaše přátele a vaše nepřátele ne, tak děláte to, co dělají všichni. Celníci to také dělají.
33 Proto buďte dokonalí, jako je váš Otec na nebesích.
Kapt. 164
Jidášův polibek. Útěk učedníků a zatčení Ježíše.
...
19 Pod vedením Malcha, který je Kaifášovým sluhou, se nyní dav chopí Pána a spoutá ho.
20 A Ježíš říká: „Proč přicházíte v noci s mečem a s kopím, abyste se mne chopili zde na svatém místě?
21 Nehovořil jsem snad v chrámu v Jeruzalémě? Neuzdravoval jsem snad vaše nemocné? Neotvíral jsem oči vašich slepců? Vaši chromí mohou opět chodit a hluší slyší. Denně jste mne mohli najít.
22 Teď se pokoušíte mne svázat. Co jsou pouta jiného než iluze?“ Pak zdvihne své ruce a pouta spadnou.
23 Malchus se obává, že by jim Ježíš mohl uprchnout a chce ho trefit svým kopím.
24 Petr ale útok odvrátí a mečem muže zraní.
25 Tu Pán zvolá: „Zadrž, Petře, zastrč meč do své pochvy. Tobě nepřísluší bojovat mečem a kopím. Kdo se chopí meče, je mečem zabit.
26 Nepotřebuji ochranu člověka. Mohl bych povolat dvanáct legií Božích poslů a byly by tady. Tak se to ale nemá stát.“
27 Pak řekne Malchovi: „Muži, nechtěl bych, abys měl bolest.“ Položí ruku na jeho ránu a ta se zahojí.
28 Poté Ježíš říká: „Neboj se, že uprchnu. Útěk není mým přáním. Čiňte se mnou, co chcete.“
…..
O HROMADĚNÍ MAJETKU
Kapt. 111
Podobenství o bohatém muži, který chtěl hromadit svou sklizeň
111 Ježíš učí lid. Zatímco hovoří, předstoupí muž a říká.
2 “Mám stížnost, mistře, vyslechněte mě. Otec zemřel. Zanechal nám své statky, ovšem můj bratr se zdrává vydat mi můj podíl.
3 Prosím vás, abyste jednal s mým bratrem, aby konal podle zákona a práva.”
4 Ježíš mu ale říká: “Nejsem soudcem v záležitostech tohoto světa ani nejsem vykonavatel práva.
5 Bůh mne do tohoto světa nevyslal ani proto, abych lidi nutil k dodržování zákona a práva.
6 Každý člověk má cit pro právo, mnozí ale podle toho nežijí.
7 Hustý dým sobectví zamlžil a povlékl škraloupem cit pro právo a světlo duše. Proto je právo bratra v nebezpečí.
8 Tato mlha se nedá rozehnat, škraloup se nedá odstranit, jedině sebepoznáním člověka a láskou Boží.
9 Vězí-li člověk v bahně, zdá se mu nebe nedostižně daleko. Pokud ovšem stojí na vrholu hory, jsou hvězdy blízko. Může je téměř uchopit.”
10 Ježíš se obrací a říká svým učedníkům: “Hleďte, jak mnoho lidí vězí v bahně pozemského života.
11 Ovšem kvas pravdy promění bláto v pevnou skálu a noha člověka najde stezku, která ho povede vzhůru k výši.
12 Vzestup člověka nemůžete urychlit. Kvas ovšem můžete štědře rozdávat.
13 Až člověk na své hlavě ponese korunu spravedlnosti, pak si pospíší, aby kadému dal, co mu náleží.”
14 Ježíš se opět obrací k lidu a říká. “Mějte se na pozoru, nedýchtěte po majetku a jmění země. Vaší vlastní hodnotou není to, co se domníváte, že máte v pozemku, stříbře a zlatě,
15 neboť to jsou jen půjčené statky. Dary Boží nemůže nikdo hromadit.
16 Všechny poklady přírody patří Bohu. Co je Boží to stejnoměrně přísluší všem lidem.
17 Pravé hodnoty vaší duše spočívají v čistotě vašeho života a také v moudrosti, která pochází z nebe.
18 Pole jednoho bohatého muže přineslo dobrou úrodu. Stodoly byly příliš malé na to, aby se do nich obilí uložilo.
19 “Co mám dělat?” říká si. “Rozdat to nechci, zkazit by se to nemělo.
20 Chci strhnout malé stodoly a na jejich místě postavit velké. Pak mohu bohatou úrodu uschovat a mohu říct:
21 Buď spokojen, nyní máš potravy na mnoho let. Jez a pij a raduj se.”
22 Ovšem Bůh se dívá dolů na tohoto muže, pozná jeho sobecké srdce a říká:
23 “Ty blázné, ještě této noci opustí tvá duše své tělo a k čemu ti potom pomůže celé bohatství?”
24 Muži Galileje, nehromaďte nikdy majetek a jmění v pozemských sklepeních. Nahromaděný majeek kazí duši.
25 Bůh nedal svůj majetek proto, aby ho jednotlivec mohl hromadit a zamykat. Velké Boží bohatství bylo člověku předáno ke spravování. Má ho používat k prospěchu obecnosti.
26 “Dobře vykonáno, můj synu,” říká Bůh každému člověku, který spravuje Boží majetek a je upřímný k sobě, k bližnímu a ke všem věcem, které existují.”
O SDÍLENÍ BOHATSTVÍ
Kapt. 1
Narození Marie, požehnání a pohyt ve chrámu. Proroctví velekněze.
1 V Římě vládne Augustus – v Jeruzalémě Herodes Antipas.
2 Země Židů je rozdělena do tří provincií: Judea, Galilea a Samaří.
3 Joachim je mistr židovských zákonů, je to bohatý muž a jeho domovským městem je Nazaret v Galileji. Anna z kmene Juda je jeho manželka.
4 Tomuto páru se narodí krásné dobré dítě, dcera, z níž jsou velmi šťastní. Marie je její jméno.
5 Na počest své dcery uspořádá Joachim slavnost. Nepozve ale velké, bohaté ani hodnostáře. Pozvaní jsou to chudí, opovrhovaní, slepí a ochrnutí. Každému z jeho hostí je přidělen ještě zvláštní dar, šaty, potraviny nebo jinak užitečné dárky všeho druhu.
6 Joachim říká: „Bůh nadělil toto bohatství mně, jsem správce a v jeho milosti. Kdybych nejchudším nedal nic, mé bohatství by se mi stalo kletbou.“
7 Ve věku tří let vezmou rodiče Marii do chrámu, kde je požehnána.
8 Velekněz je věštec a prorok. Vidí dítě a říká:
9 „Děvčátko se stane matkou velkého muže, mistra zákona, velmi váženého proroka. Proto nechť zůstává ve svatosti Pána.“
10 Marie zůstává a Hillel, vrchní představený sanhedrinu, ji poučuje o ustanoveních Židů. Pod božími slovy rozkvétá.
11 A jak Marie přichází do ženského věku, je provdána za Josefa, tesaře z Nazareta.
12 Josef je upřímný muž a je věrně oddán řádu Esénů.
Kapt. 16
Ježíšovo poučení a sen. Anášův výklad snu. Ježíšovo přání k narozeninám.
15 Jáchym říká svému vnukovi: „Dnes překračuješ sedmý milník na tvé životní cestě. Je ti teď sedm let a na paměť tohoto dne si smíš přát něco, co udělá radost.“
16 „Nechtěl bych žádný dárek,“ říká Ježíš, „neboť jsem spokojen. Kdybych ale dnes mohl učinit šťastným množství dětí, byla by to pro mne velká radost.
17 Zde v Nazaretě je mnoho takových dětí, které jsou stále hladové. Rády by s námi sdílely jídlo a radost tohoto dne.
18 Proto by můj nejhezčí dar byl váš souhlas s tím, najít všechny hladové a přivést sem, aby s námi jedli.“
19 „Dobrá,“ říká Jáchym, „běž a přiveď ty děti sem, my se postaráme o jídlo.“
20 Ježíš spěchá. Jde do každé nejmenší chýše a do každého domu. Málo slovy zve děti k slavnosti.
21 Po malé chvíli ho směrem k Marmionské cestě následuje vesele naladěný notně rozedraný zástup dětí,
22 jejich počet je asi sto šedesát. Hosté dělají místo. Hala je k prasknutí plná a Ježíš a Marie pomáhají při obsluze.
23 Potravin je tu dostatek a ze všech očí září štěstí. Tak se přání k narozeninám stalo korunou spravedlnosti.
O PŘIBLÍŽENÍ BOHU A SLUŽBĚ BLIŽNÍMU
Kapt. 26
Ježíš hovoří o oběti ohně a pravé oběti.
"...
6 Bůh nežije v hluku hlasů. Žádný idol ze svatostánku vás k Němu nedovede.
7 Místo setkání Boha a člověka lze nalézt jen v srdci každého jednotlivce. Neboť Bůh k němu hovoří tichým hlasem a kdo ho chce slyšet, musí být zticha."
8 Dav prosí Ježíše: "Nauč nás poznat toho Jednoho, který mluví v srdci tichým hlasem."
9 Ježíš říká: „Lidským okem nemůžete spatřit Boha ani bytosti, které Vznešeného obklopují.
10 K jeho podobě byl ovšem stvořen člověk. Kdo hledí do tváře svého bratra, spatří obraz onoho Jednoho, který hovoří v srdci.
11 Kdo ctí jednoho ze svých bratrů, ten ctí Boha a co člověk činí člověku, to činí Bohu.
12 A buďte si stále vědomi, že každý člověk, který ublíží svému bratrovi, činí neprávo stvořiteli.
13 Kdo chce sloužit svému stvořiteli, ten služ svému bližnímu. Ale služ i sousedovi jakož i cizinci, který stojí u brány a také nepříteli, který ti chce vykonat něco zlého.
14 Pomáhejte proto chudým a slabým. Nedychtěte po cizím majetku. Nikomu neubližujte.
15 Teprve potom bude Bůh hovořit vašimi ústy, bude se usmívat skrz vaše slzy, bude zářit z vaší tváře a především naplní vaše srdce pokojem.“
16 Dav se ptá: „Komu máme přinášet oběti, komu dávat dary?“
17 Ježíš dá odpověď: „ Náš Bůh-Otec si nepřeje plýtvat jehňaty, holubicemi, ovocem a obilím.
18 To, co spálíte na nějakém obětním kamenu, je promrháno. Není požehnán ten, kdo odepírá hladovým stravu, aby ji spálil jako obětní dar.
19 Kdo chce Bohu přinést oběť, nechť toto učiní tím, že dá pokrm a nápoj hladovým.
20 Z takovéto oběti stoupá svatý dým, který se k ní pak vrátí plný požehnání.
21 Strhněte idoly, neboť idoly mají hluché uši. Obětujte ohni samotná obětní místa.
22 A pak udělejte oltáře z lidských srdcí a spalte dary vašeho ducha ohněm vaší lásky.“
23 Lid je nadšen. Chtěl by mladíka uctívat jako Boha. Ježíš ale říká:
24 „Já jsem přece jen bratr, který přišel, aby ukázal cestu k Bohu. Nemáte uctívat člověka, nýbrž samotného Boha nejvyššího.“